V premiérové sezoně bývalý hráč Hanácké Slavie Kroměříž pomohl Skašticím do okresního přeboru. Od té doby stihl v nejvyšší okresní soutěži 157 utkání, ve kterých vstřelil 47 branek. Ještě ve III. třídě přidal deset utkání v dresu Skaštic a 14 gólů.

Jak dlouho se věnujete fotbalu?
Od devíti let, takže jestli dobře počítám, tak je to už osmatřicet let.

Kdo vás k němu přivedl?
 Tatínek, který hrával za mládežnické týmy Hanácké Slavie. Svou kariéru pak končil v šestatřiceti letech v Bařicích. Chodil jsem se na něj na sklonku kariéry dívat a fotbal mě chytil. Vydal jsem se tak po jeho stopách.

Vybavujete si moment, kdy jste nastoupil poprvé za muže Hanácké Slavie Kroměříž?
 To už ne. Vím jen, že mně bylo osmnáct let a hrávali jsme na Rejdišti. Nastoupil jsem jako levý záložník, ale na soupeře při své premiéře už si nevzpomenu.

Jak vzpomínáte na léta v sešívaném dresu?
Zažil jsem pěkné roky, ale taky některé podstatně horší. Nejhorší doba byla, když jsme se zachraňovali v krajském přeboru. Často to tehdy stávalo na dvou nebo třech hráčích, kteří byli odchovanci. Postupem času se klubovému vedení dařilo získávat finance a to už bylo na poloprofesionální úrovni. Dokud se hrávalo za párek, tak byla v klubu dobrá parta.

Začínal jste v době, kdy se hrávalo ještě na škváře. Dnes mají hráči v Kroměříži k dispozici umělou trávu a dvě travnatá hřiště. V čem nejvíc se změnil fotbal od dob vašich začátků?
Podmínky pro fotbal mají dnes začínající hráči určitě lepší, než byly v naší době. Na druhou stranu si myslím, že hřiště s umělým trávníkem by se měla využívat jenom přes zimu. Všímám si, že žáčci tam hrají prakticky po celý rok. Myslím si, že pro jejich zdraví je to velice špatné.

Které období bylo pro vás v Kroměříži nejšťastnější?
Takových roků bylo hodně. Určitě to byla sezona, kdy jsme postupovali z krajského přeboru do divize. Za celou sezonu (1990–91 pozn. red.) jsme prohráli dvakrát nebo třikrát. Tehdy byla v Kroměříži nejlepší parta.

Poskládal byste ideální jedenáctku z hráčů, kteří se vedle vás prostřídali?
Těch hráčů bylo hodně. Nechci být konkrétní, protože by se někdo mohl urazit. Někdy ti nejlepší nebyli moc do party. Proto by si nominaci možná víc zasloužili ti, kteří nebyli tolik vidět, ale dokázali utvořit dobrou pohodu.

Scházíte se ještě s bývalými spoluhráči?
Někteří spoluhráči se schází, ale já se toho neúčastním, protože jsem fotbalu věnoval už hodně času. Teď už se věnuji pouze klubu ve Skašticích, a když mám volno, tak svým dětem a samozřejmě své manželce.

Hodně bývalých hráčů je vidět na tribunách při mistrovských zápasech. Vy jste jednou z výjimek. Znamená to, že jste se s klubem nerozešel v dobrém?
To v žádném případě. Bohužel bych to časově nezvládal. Sobotu věnuji synovi a neděle manželce a dceři. Na Hanáckou Slavii tak čas bohužel nezbývá.

Ještě v 37 letech jste nastupoval v MSFL. Mohl jste dosáhnout i na vyšší soutěže?
Po návratu z vojny v RH Znojmo jsem měl nabídky ze Zbrojovky Brno a Starého Města. Byl jsem však kroměřížský patriot a proto jsem po zbytek kariéry zůstal v Kroměříži. Byla to tehdy moje největší fotbalová chyba. Kdybych tehdy některou z nabídek přijal, tak má kariéra mohla vypadat úplně jinak. Zůstal jsem v Hanácké Slavii a po několika letech jsem zjistil, že to byla chyba. Někteří diváci si mysleli, že bez Frýdla to nejde.

Odchovanci to mívají vždy těžší než hráči, kteří mění kluby po roce nebo dvou…
Určitě. Byli tam hráči, kteří z toho dokázali vytěžit. Já jsem byl takový blbec, který z toho neměl vůbec nic. Myslel jsem si, že někteří lidé se ke mně zachovají mnohem lépe, než se zachovali. Bohužel taková byla doba. Dnes mně to už nevadí.
 
Proč jste si vybral k další fotbalové kariéře právě Skaštice, které tehdy hrály III. třídu?
Po konci v Kroměříži jsem nejdříve dva roky hrál I. A třídu za Dub na Moravě. Potom jsem šel do Skaštic, na které mám vazbu už od raného mládí. Navíc tam působili kamarádi z práce Ladislav Motal, Viktor Hložek nebo Josef Motal. Každý rok jsem tam jezdil hrávat vánoční turnaj ve stolním tenise. Parta se tam tvořila ještě dřív, než tam začal fotbal. Vždy jsme si říkali, že tam jednou ukončíme aktivní fotbalovou kariéru.

Společně s vámi působí ve Skašticích spousta hráčů, kteří prošli Hanáckou Slávii. Jak se vám je podařilo zlákat?
Přicházeli postupně. Viděli, že to tam není špatné a tak se hlásili další, kteří už nechtěli hrát vyšší soutěže. Navíc se každým rokem zlepšovalo prostředí kolem fotbalu.

Není to tím, že ve Skašticích není zrovna velké hřiště a nemusíte už tolik běhat?
Tím to není. Je to především o dobré partii a výborné komunikaci.

Jste sportovně založená rodina? Syn hraje fotbal za dorost Hanácké Slavie, dcera má teprve osm let. Určitě má pro sport předpoklady a začala chodit do tenisu. Sportem žije celá rodina.

Jak si udržujete fyzičku?
Už jenom čerpám z toho, co zbylo. Stačí to tak na kategorii starých pánů, proto už na hřiště moc nechodím. Snažím se to nechat na těch o něco mladších. Pokud je nás málo, tak na hřiště jdu (na podzim sedm startů – pozn. red.).

Jak často myslíte na to, že nastoupíte v mistrovském utkání naposled?
 To člověk nikdy neví. Rozhodne životní a fotbalový osud. Možná že jsem nastoupil už naposled. Možná se objevím ještě na jaře. Pokud bude sloužit zdraví, tak určitě nějaký start ještě přidám.

Jste hráčem s obrovskými zkušenostmi, přesto trénujete jen mužstvo okresního přeboru. Nechcete se posunout výš?
Jak už jsem řekl, tak čas který jsem strávil fotbalem, chci už dnes vracet rodině, aby si mě trošku užili.